Fotím již léta, hlavně pro radost a zachycení daného okamžiku. Fotografování pro mne znamená mnoho, je to úžasný relax, zvláště v přírodě. Stále se něco učím...ne všechny fotky se vydaří, ale nevadí, jdu znovu a znovu...fotím pro potěšení...
kontakt: haninasto@seznam.cz

Mým handicapem při focení je diplopie...snažím se dobře "zabrat" to co chci mít v objektivu a na výsledné fotografii...ale chci fotit dokud mi to oči dovolí...snad to bude ještě hodně dlouho. Častěji se mi stává, že mé obrázky nejsou v úplné rovině, nebo posunuté do boku, což způsobuje moje vidění....

Proměňte svá alba ve fotoknihu

Ideální jako dárek nebo jen tak pro sebe na památku.
Levně, rychle, jednoduše.



reklama

38 fotek a 1 video, minulou neděli, 11 zobrazení, 23 komentářů
57 fotek, minulou neděli, 11 zobrazení, 28 komentářů
při svém putování Pouzdřanskou stepí jsem potkala hodně motýlků a také různý hmyz, který většinou neumím určit......
49 fotek a 1 video, minulou neděli, 10 zobrazení, 17 komentářů
po delšé přestávce jsem se vypravila do mé oblíbené lokality Pouzdřanská step Kolby....čekaly mne tam jednak vinice s dozrávajícímy hrozny, celkem vyprahlá krajina, ale hlavně celkové nové úpravy.....moje poslední návštěva a radost nad tím, že zmizely ploty, byla velmi předčasná! Ploty tam vyrostly úplně všude a vše je jimi obehnáno.....ano, jsou tam sice brány a branky, ale budou stále odemknuté a lokalita přístupná??? Doufám, že ano, je to turisticky značená trasa....potom by byla přístupná jen z jiných míst, než ve směru od Pouzdřanské školy.....
34 fotek, letos v srpnu, 48 zobrazení, 109 komentářů
21 fotek, letos v srpnu, 23 zobrazení, 30 komentářů
48 fotek, letos v srpnu, 20 zobrazení, 28 komentářů
19 fotek, letos v srpnu, 14 zobrazení, 8 komentářů
43 fotek, letos v srpnu, 17 zobrazení, 10 komentářů
30 fotek, letos v srpnu, 16 zobrazení, 9 komentářů
16 fotek, letos v srpnu, 15 zobrazení, 7 komentářů
25 fotek, letos v srpnu, 11 zobrazení, 2 komentáře
35 fotek, letos v srpnu, 14 zobrazení, 9 komentářů
42 fotek, letos v srpnu, 14 zobrazení, 14 komentářů
17 fotek, letos v srpnu, 13 zobrazení, 6 komentářů
50 fotek, letos v srpnu, 22 zobrazení, 11 komentářů
Další den u Růženky jsme podnikly výlet spolu s Ivanou a Zdeňkou na hrad Lipnici a po okolí....Vylely jsme z Třebíče autobusem a pokračovaly jsme autem se Zdeničkou...... Snažily jsme se toho zvládnout co nejvíce, ale přece jen jsme byly limitovány zpátečním spojením od Zdeničky do Třebíče....
29 fotek a 1 video, letos v srpnu, 23 zobrazení, 22 komentářů
58 fotek, letos v srpnu, 18 zobrazení, 15 komentářů
Kostel svaté Markéty je farní kostel Římskokatolické farnosti Jaroměřice nad Rokytnou v okrese Třebíč. Společně s jaroměřickým zámkem představuje barokní dominantu města, s účinností od 1. ledna 2002 chráněnou jako národní kulturní památka. Na místě dnešního chrámu sv. Markéty stál kostel už dlouho předtím – asi 400 let, než se mu roku 1737 v podstatě dostalo současné podoby. O zakladateli, slohu, vnitřní úpravě původního kostela nejsou žádné zprávy. Z poloviny 16. století se dochovala jen zpráva o dostavbě věže.

Starý kostel zničil velký požár 2. července 1631; požár tehdy zničil na 30 domů a s nimi i kostel, zámek i radnici. Kostel se obnovoval pomalu. Z kostela nezbylo takřka nic. Jen zázrakem zůstala místní farma se školou, Lhota se špitálem a stodoly na Kobylím trhu nepoškozeny. Jediné, co se z celého kostela zachránilo, byla sirotčí kniha, ve které se píše o dostavbě čtverhranné kostelní věže s cimbuřím a nárožními věžičkami, postavena roku 1562 Benešem Vlachem.

V Jaroměřicích byly v tomto období tři velké požáry, ale jen tento požár měl dopad na kostel sv. Markéty. Vymalován byl teprve v roce 1641. Vnitřní zařízení z největší části pořídil za své sám farář Martin Řehoř Staříč. Roku 1681 byl chrám nově pokryt šindelem a příštího roku byl vydlážděn vázanou dlaždicí. Nový děkan L. B. Stiller nechal roku 1689 zhotovit novou kazatelnu (autorem byl Jan Joachim Litzendorf z Rakouska) a jeho nástupce děkan P. Fr. Polach ji dal 1698 pozlatit. O vnější podobě kostela tak podrobné informace nejsou. Zde jsme odkázáni na obraz z jaroměřické zámecké obrazárny, která znázorňuje Jaroměřice před jejich velkou barokní proměnou.

Farní kostel sv. Markéty nechal postavit hrabě Jan Adam z Questenberka, patron chrámu a držitel jaroměřického panství. Ten svůj majetek získal od svého otce Jana Antonína (1633–1684) a ten zase od svého otce Gerharda z Questenberka, který panství koupil jako pobělohorský konfiskát. Osvícený a zcestovalý Jan Adam z Questenberka nákladně přestavěl původně renesanční zámek a v jeho stylu vystavěl i nový kostel.

Zasklené oratoře udržovala sama vrchnost, nadto byly pěkně zařízeny. Oratoř na epištolní straně si Jan Adam z Questenberka dokonce vyhradil pro sebe a svou rodinu a upravil ji jako kapli.

Z kůru se lze po schodech dostat do galerie nad přízemním ochozem, z každé galerie dál do dvou empor.

Chrám sv. Markéty má dvě věže. Na rozdíl od projektu se však ke chrámu, resp. jeho předsíni, nepřimykají souměrně. Zatímco severní věž splývá s čelní hranou předsíně, jižní věž je od zdi předsíně vzdálena přes 5 m a s objektem kostela ji spojuje jen zvláštní zeď.

Jinak jsou věže stejné, téměř čtvercového tvaru (boční strany jsou delší), přes 40 m vysoké a dvoupatrové. V severní věži, která bývá výjimečně přístupná veřejnosti (např. někdy o posvícení), jsou zvony. Svých bání se věže dočkaly až roku 1773.

Mezi lety 2017 a 2019 se chystá velká rekonstrukce chrámu, kdy její celková cena má být přibližně 100 milionů Kč. Opravena a sundána bude krytina kupole, kdy nad ní bude postavena provizorní střecha, aby nedošlo k poškození interiéru a fresek. Budou také opraveny trámy kupole, stejně tak dojde k opravě fasád kostela. Farnost získala dotaci 95 milionů korun na tuto opravu, dalších 5 milionů Kč se snaží vybrat mezi farníky i jinde. Roku 2018 proběhne organizační a projektová příprava, rekonstrukce začně v roce 2019, ta by měla trvat do roku 2022 a omezí funkčnost chrámu, kdy nejspíše se uvnitř nebudou konat bohoslužby, svatby či pohřby.

V lodi je sedm oltářů. První z velkých postranních oltářů zachycuje svým obrazem disputaci o tajemství Nejsvětější Trojice. Na opačné straně je oltář s obrazem představujícím disputaci o Neposkvrněném početí P. Marie. Na evangelní straně vpředu je oltář sv. Karla Boromejského s ostatky sv. Vincence, ve skleněné skříni, s obrazem sv. Cyrila a Metodějě, a vzadu menší oltář zasvěcený sv. Janu Nepomuckému. Na epištolní straně vpředu je boční oltář s obrazem P. Marie Růžencové a malým obrazem sv. Filipa Nerejského. V skleněné skříni na oltáři jsou ostatky sv. Reparaty, mučednice. Po druhé straně oltáře Neposkvrněného početí P. Marie je oltář zasvěcený Tomášské Matce Boží s ostatky a obrazem sv. Jana Sarkandra. Sedmý oltář je při presbytářním pilíři na epištolní straně a je nejmenší ze všech. Kazatelna na protějším pilíři je pravděpodobně pozůstatkem původní kostela, jak už byla řeč shora. Na levé straně předsíně je velký oltář sv. Anny.

Kdo je autorem kostela sv. Markéty, není zcela jasné. Alois Plichta se přiklonil k názoru, že Johann Lucas von Hildebrandt, jiný badatel Jaroslav Sedlář, že Jakub Prandtauer. Zajímavé je, že se dochoval původní projekt kostela, od dnešní podoby chrámu poněkud odlišný. „Chrám se stal obětí finančních rozpaků,“ konstatoval prý v této souvislosti historik Vladimír Helfert.

Půdorys lodi má tvar elipsy s osou o délce 20,2 m orientovanou od západu k východu. Uvnitř je osm mohutných pilířů, mezi sebou spojených tenkou zdí a vytvářejících šest čtvercových výklenků, z nichž dva (na úrovni krátké, 14,8 m dlouhé osy) dávají prostor pro postranní velké oltáře. Pilíře a klenbové pásy nesou tambur, zakončený římsou, jejíž horní hranice je 19,8 m nad zemí. Nad stěnami tamburu se vypíná do výše 27 m kupole. Na ní je osmiboká lucerna s Božím okem o průměru 1,2 m na bleskosvodné tyči. Vrchol najdeme 44 m nad zemí.

Loď kostela i presbytář jsou bohatě vyzdobeny freskami. Autorem freskové výzdoby lodi kostela i kopule je Karel František Tepper, oslavu svaté Markéty v presbytáři vytvořil F. A. Findt. Tento malíř je i autorem hlavního oltářního obrazu „Stvoření světla“. Před tímto obrazem se vznáší patronka kostela, svatá Markéta. Zlacený svatostánek kuželovitého tvaru je zdobený řezbami. Všechny oltáře v kostele lemují sochy světců, jejichž autorem je Kašpar Ober.
37 fotek, letos v srpnu, 24 zobrazení, 27 komentářů
51 fotek, letos v srpnu, 14 zobrazení, 13 komentářů
52 fotek, letos v srpnu, 20 zobrazení, 11 komentářů
Zhruba kolem roku 250 000 př. n. l. vznikly první doklady osídlení v oblasti Jaroměřic nad Rokytnou (sekáč valounu z rohovce nalezený na kopci Žabík), ze starší doby kamenné existují doklady o životě lidí dnešního typu na Hradisku na jihozápadě Jaroměřic a z doby mladší doby kamenné (6000 až 4000 př. n. l.) jsou doloženy doklady o kultuře s lineární keramikou, kultuře s vypíchanou keramikou a o kultuře s moravskou malovanou keramikou. Z doby měděné (4000 až 2000 př. n. .l) existují doklady o existenci kultury nálevkovitých pohárů a kultuře zvoncovitých pohárů a z doby bronzové (2000 až 750 př. n. l.) existují doklady o existenci kultury popelnicových polí (doložena pouze okrajově). Ze starší doby železné (doba halštatská, asi 750 př. n. l. až 400 př. n. l.) existují doklady o horákovské kultuře a z mladší doby železné (400 př. n. l. až 0) existují doklady o laténské kultuře Keltů. Ve 2. století jsou na Jaroměřicku doloženi Germáni a ve století 10. Slované ze Znojemska postoupili k Jaroměřicím.
Rok 1131 je uváděn jako tradiční rok založení obce (tzv. heraldická pověst) a Jaroměřice se měly stát zeměpanským statkem. První písemná zmínka o obci je doložena z roku 1325, král Jan Lucemburský daroval patronát jaroměřického farního kostela cisterciáckému klášteru v Sedlci. Světským držitelem Jaroměřic byl Rajmund z Lichtemburka, pán Bítova. V roce 1498 král Vladislav Jagellonský daroval Jaroměřice lénem Václavu z Ludanic. V roce 1522 koupil jaroměřické panství Jan IV. z Pernštejna, v roce 1534 se majitelem stal rod Meziříčských z Lomnice a v roce 1613 bylo panství koupeno Jiřím Rechenberkem ze Želetic. V roce 1620 bylo panství zkonfiskováno pro účast Jiřího Rechenberka ve Stavovském povstání. V roce 1623 získali panství Questenberkové, Jaroměřice jako konfiskát zakoupil od královské komory Gerhard z Questenberka. V roce 1661 se vlády nad panstvím ujal Jan Antonín z Questenberka, ten dokončil renesanční přestavbu zámku včetně divadla. Dalším majitelem z rodu Questenberků se stal Jan Adam z Questenberka, za jeho vlády vyvrcholila barokní přestavba Jaroměřic. V roce 1752 byly Jaroměřice převzaty pod správu Václava Antonína z Kounic-Rietbergu. V roce 1871 byly Jaroměřice napojeny na železnici a v roce 1897 byl po vleklém soudním dědickém sporu jaroměřický velkostatek Nejvyšším soudem Rakouska Rudolfu Kristiánu z Vrbna a Bruntálu, jeho majetek pak v roce 1927 zdědila jeho manželka Elvíra (původně bavorská princezna). V roce 1899 byla postavena nová budova školy.
V roce 1901 začal v Jaroměřicích působit Otokar Březina, ten ve městě i zemřel a to v roce 1929, v roce 1928 město navštívil Tomáš Garrigue Masaryk. Roku 1933 byla postavena nová budova radnice[5] a o tři roky později město navštívil další prezident Edvard Beneš. V roce 1939 proběhly slavnosti dvoustého výročí vysvěcení chrámu kostela sv. Markéty za účasti brněnského biskupa Josefa Kupky. V roce 1943 byl jaroměřický velkostatek koupen říšskými drahami pro tzv. Reichsbahnschule (říšskou drážní školu), po druhé světové válce byl statek zkonfiskován. O rok později na jaroměřické radnici proběhl proces se třemi boňovskými protinacistickými odbojáři, druhá světová válka v Jaroměřicích skončila 8. května 1945, kdy německá armáda opustila města ve 14?15 hodin dorazili na náměstí sovětští vojáci. V roce 1947 město opět navštívil tehdejší prezident Edvard Beneš.
28. února 1948 faktické řízení správy města přebral tzv. akční výbor, během města byl obměněn národní výbor i jeho rada a v září 1950 bylo ustaveno jednotné zemědělské družstvo, to pak byla v roce 1962 sloučeno se státním statkem. V roce 1955 bylo někdejší Masarykovo náměstí přejmenováno na Náměstí Míru. V roce 1968, 26. srpna projely intervenční bulharská vojska městem směrem na Moravské Budějovice a v roce 1980 došlo k otevření hotelu Opera, v osmdesátých letech se Jaroměřice staly střediskovým městem a byly k nim tak připojeny okolní obce. Také byly postupně rozvíjeny různá zařízení ve městě, v roce 1984 byl otevřen obchodní dům Rokytná a v roce 1987 bylo otevřeno velkoryse řešené autobusové nádraží.
V roce 1990 bylo obnoveno obecní zřízení, v roce 1996 získaly Jaroměřice právo užívat znak a prapor, ten jim byl udělen předsedou poslanecké sněmovny. V roce 1999 se ve městě odehrál první ročník Mezinárodních hudebních slavností Petra Dvorského a také by ustaven Mikroregion Rokytná

Komentáře

nebo přihlásit Komentář lze odeslat klávesovou zkratkou shift + enter

Rajce.net je největší česká sociální síť
zaměřená na sdílení fotografií a videí.

Nabízí neomezený prostor zdarma, snadnou a rychlou výrobu fotoknih i jiných fotoproduktů.